O lásce, tanci a setí

Zdá se, že v lásce jsem

stále ještě dítětem;

roztočená, smějící se

kolem dokola (la la la),

chtěla jsem je chytit za drobounké ruce,

to abych s nimi hopsala

po rozkvetlé louce.

Láska ale stěží je

jen bosým tancem na zelené mezi;

láska je pilným obděláváním,

společným setím i s vědomím,

že z toho pranic

nemusí vzejít -

a až pak, když den za dnem

vlaží je svým potem -

zasloužené žně.

Je to práce bez nároku na výsledek,

při níž si bosé nohy

až na chladnoucí lýtka

zamažu blátem;

je nadějí klíčící v obhospodařené půdě

naší malé (černo)země.