Perseida

Perseida

Prohneš se jak luk, v okamžik naplnění

přichází vnitřní chvění,

snad, že o tětivu podstaty jsem zavadil

ve chvíli z množství chvil

té zásadní;

v proudu našich dní…

Pak tmou, jež k lásce patří,

Perseidu spatřím

letět oblohou tvé krásy,

spočinout tam, kde asi

Venuše jméno dala místu tomu

a přichází bod zlomu.

To slza z dojetí

nad půvabem tvým,

i silou objetí

se svým poselstvím

dopadla právě tam,

kam hlavu plnou bolesti i snů,

ve chvílích nepokojných dnů,

s úlevou pokládám…