Válečnici z Vikingů

Válečnici z Vikingů

 

Jsi to ty, má děvo ze severských plání,

vzpomínám na tebe a nemám zdání ani,

kde právě stojíš…

Na břehu moře, u hladiny jezera,

před prahem lesů zamlklých…

na ostrých štítech hor, kde jiskří zmrzlý sníh…?

Nad ránem, za tichého večera…?

Těšíš se z úsvitu, či právě se bojíš…?

Šedivých vlků kvílení,

od pólu větru skučení,

či letu černých vran…?

Otevři srdce dokořán…

nad fjordem volavka krouží;

to mé srdce po tom tvém touží,

víš…?

Ač sever a jih, jsou místa dvojí,

oba dva drží kříž;

oba se spojí.

Jen o jedno tě prosím,

tu prosbu v srdci nosím

snad po celý rok… 

Až volavku spatříš, udělej krok…

vpřed;

nezastav její let…

šípem, co v toulci máš…

vím, že lovit znáš...

Rozepni křídla lásky rozleť se nebem…

hned…