Kartografie ticha
Kartografie ticha
Rozprostřela jsem mapu,
co je podobná tvému tělu.
Tvé ticho – hluboké oceány,
mezi ostrovy slov, rozprostřeny.
Každé slovo je bod na mapě,
každé písmeno souřadnice.
„A“ je první výspa světa,
„Z“ je poslední záchvěv světla.
Čtu tě jako kartografka mapy,
měřím vzdálenosti mezi nádechy.
Tvá mlčení mají své vrstevnice -
stoupám po nich, vrchol hledajíce.
Zvědavost míří k těmto místům:
„Mare incognitum."
„Hic sunt dracones."
„Hic sunt leones."
A přesto – v záhybech mapy,
tuším oblasti co nejsou zmapovány.
A tvá přítomnost je středem světa,
na kompase střelka ukazuje důvěra.
Díky ní se necítím ztracená.
Na cestě, Po mapě - po tobě.
Komentáře (15)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk27.03.2025 20:34:16 jitoush
....Originálně pojato....Ji.
28.03.2025 11:43:28 mara539
Díky taky to bylo docela těžké celé skloubit aby to nakonec mělo hlavu a patu aspoň doufám :)
27.03.2025 17:12:13 cappuccinogirl
STčko jak vyšitý...
Nebo spíš jak ne/zmapovaný:-)
Jedna z tvých nej, pro mne určitě*
27.03.2025 09:51:42 šuměnka
myslíš - neznáme mo(ud)ře/ní
draků a lvů a dalších průvodců - toulkami k prozření :)**
**
nádherně si to dáváš - moc se mi líbí tvá témata a kam myšlenky letí, plavou
27.03.2025 11:13:51 mara539
Děkuji za tvá slova – jako majáky,
v mlze ukazují nové cesty.
Mo(ud)ře/ní… možná v něm plují odpovědi,
které teprve čekají na objevení. :)
