Fénix

Do zrcadla se dívej skrze vlastní stíny.
Vzpomínky zavři do skříně,
do tmy, do zapomnění.

Život jako-by dýchal z těch kroužkových bloků,
připravených na podpal.
Rozdělej oheň,
dokud jiskra ještě dokáže něco vznítit,
v tobě, ve mně, ve světnici.

Co bylo včera bez myšlenky na smyčku provazu,
dnes utahuje popruhy kolem rakví v pohřebních vozech.
Dlouho se umírá na lásku,
nebot láska se živí právě tím,
co bylo nevyřčeno.

Nikdo se neptá,
zda chce být odtržena od milencova stínu,
jako od matčina prsu.
Volba se na ni dívá shora,
vědoma si své převahy.

Odhodí nedopalek do prachu země poté,
co s ním vykouřila anděly.
Z toho popela ale Fénix nevstane,
A neodletí…..


Vítr ho rozfouká dřív,
než stačí dát sám sobě podobu.