KDO ROZSVÍTÍ MI TVOJI SVÍČKU?

Já stál ve světě tupých kulis uprostřed své „ctnosti“

s průměrností zbabělců

v noci beze snů?

do prázdna vybásním – co mě už nepustí

utéct až k nekonečnu

a k věčné svatosti

při které srdce obětuji blízké bytosti

se slzou žalu jež svým stínem prázdno přemostí

před hrobem radosti

Jen neztišené víry proudu duši povznáší

a strach který se bojí lásky

v bílém rubáši

před branou smrti na ochoze nad oltářem tmy

jež vášeň přináší

vedou mě až kde jen uvidím úsměv proradný

ve světě bez krásy

když na mém stole její svíčku vítr uhasí