miláčku, hladím Ti spánky a čelo,
asi to tak být mělo,
tisknu ramena a líbám něžně,
zavři oči a v nich měj mě...
"ale já tě mám před očima stále
možná jsi jen mé tajemství malé"
tak uzamkni srdce před celým světem,
vzpomínky poskládej do tří velkých knih,
urovnej vlasy a učeš myšlenky,
třeba mě najdeš v jedné z nich...
"zase jsem cítil nejněžnější dotyk,
jaký svět ještě neviděl…"
to srdce vedlo moje ruce
a prsty jen držely směr
"ano a původně to tak nemělo být"
na to nechci ani pomyslit
lásko, svět je plný her.
Je to hezké, když zůstane v srdci něco, co se neztratí nikdy a člověk si na to vzpomene. Vím o čem je ta báseň. Je to moc pravdivá básnička.
14.04.2007 00:30:00 | Raduzk
Za tento večer se mi Tvá báseň líbila nejvíce! Člověk si může na jeden letmý dotyk vzpomenout třeba i za 30 let!
13.04.2007 23:52:00 | Juhunka