Zabila jsem
pavouka jak má dlaň,
v bezútěšnosti bílých dlaždiček
budu se schovávat
a rozpoutám v sobě válku
dvou světů.
Moje duše se stane
bitevním polem,
myšlenky a tóny budou
vojáci v bílých pláštích
armáda průsvitných duchů.
Síly jsou rovné
jak přistávací plocha myšlenek,
zbraně chřestí
Tvýmí kovovými podpadky
- kapituluju.