Svět v sukni

Z touhy jen slza zbyla

pod víčkem ztrouchnivělá,

sluneční nit plete se do vlasů.

Chci znova objímat to prázdno,

v němž jsi a byla plná,

nejsi hvězda, ale další svět v sukni,

ó srdce mé, tak bij anebo pukni,

v hrudi hloubí se zlatý důl

klesnout a navždy s Tebou,

jsi klenot a má první dáma,

anebo jen troufalost bytím obtěžkána.