Až se v tichu nenaleznu
a ty zde nebudeš
sám někde sladce v nekonečnu
své vzpomínky si zachráním
i vlastní hanby stín
prozářím velkou láskou – tam kde pokácím les
mrtvolám které v chladu noci
umrznou zcela bez pomoci
lékařů prázdných životů
Kam jít když každou křižovatku
mi Bůh už dávno zakázal –
já opilý jsem ve svém svátku
a těsně před smrtí – já mlčím ve vášni
zbabělý v každém okamžiku kdy ztrácím svoje sny
Sám ďábel zchystá oprátku
pro moje selhání na slepé stezce dní
13.04.2025 18:15:35 Vaska49
To je silné dílo, hezky syrové.
Sám ďábel zchystá oprátku
pro moje selhání na slepé stezce dní.
Krásný verš.
13.04.2025 18:41:46 ARNOKULT
Děkuji. Samozřejmě - i přes usilovnou snahu neselhat ve stylu Kantových kategorických imperativů jsem slabý a smrtelný člověk. Potýkající se s vlastní zbabělostí. Ano - smrti se bojím. Nejde o tu smrt - ale o to, že se bojím. Bylo to zcela nedávno. Mocným jsem "vadil" - následně však selhal při hledání lásky až ve skutečně pozdním podzimu.
13.04.2025 18:00:21 šuměnka
..až se v tichu nenalezneš již
tak budeš vším a ničím v jedné chvíli
pak budeš Zlomem Vyšší Síly
a nekonečnu s láskou o poznání blíž :)*
13.04.2025 18:47:32 ARNOKULT
Děkuji. Hlavně je důležité u mé maličkosti vědět, že přes veškeré své "přesahy" do veřejného "prostoru" je jen zbabělý blbec.
13.04.2025 18:48:53 šuměnka
..proč tohle pořád říkáš?
13.04.2025 18:53:37 ARNOKULT
Protože mám strach z toho, že toho moc vím. Na srazu spolužáků jsem jen stále slyšel, že jsem geniální. Že umím latinu, řečtinu, filosofii, právo, chemii, fyziku, matematiku a že též píši básně. Já chci být blbec. Navíc mi všichni říkají, že bych měl jít do politiky a zachránit tento stát. V tomto věku?