Věčné Jaro

Dotýkáš se mě

teplými

dlaněmi

a já vím

jsi tu

se mnou

jsme tu

spolu

a sedíš mi opět

na klíně

na líné lavičce

s povzdechem

padajících

vzduchem poletujících

třešňových květů

a s námi známé

končící

nekonečno

s tikotem pohasínajících

hvězd

ranního nebe

nechce se vstát

ani spát

jen hledět

do modré oblohy

v objetí jarního

vánku…