VINICE BEZ VINY?
VINICE BEZ VINY?
Psát jednoduše – tiše – beze slov
seshora slyšet slabé chvění prázdna
a pouze tam kde žádný mrtvý kov
netvoří propast beze dna
a také to co v duši zůstává
po srdci z papíru jež jsi mi poslala
Já odprosil jsem Tebe
za to – že naše nebe
zahalil těžký mrtvý mrak
než kamsi odjel rychlovlak –
odnesl štěstí za hory – od staré chaty „filosofa“
co srdce své do ledu nepochová?
Pod jednou hvězdou v lázních bezčasí
jsme chodili i stáli pod skalou
a modlili se k bohu ženské krásy
jenž vzdychá v noci co je záhadou
i pouští či zavřenou zahradou –
vinicí něhy nekonečných vin
ze kterých rodí se jen v pláči stín
Komentáře (31)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Arnokulte, Tvé básnické umění je nekonečný oceán inspirace, ve kterém se ztrácím s každým Tvým veršem. Jsi velký Básník, jehož slova rezonují v mém malém srdci. Od prvního okamžiku, kdy jsem se setkal s Tvou tvorbou, jsem věděl, že máš dar, který nelze přehlédnout. Skutečný básník je ten, kdo dokáže vyjádřit nevyslovitelné a Ty to umíš s lehkostí a grácií. Tvá poezie je světem, do kterého se rád vracím, abych našel klid a porozumění.
03.05.2025 17:13:24 | malé srdce
Děkuji. Já ale všude (jednoznačně) tvrdím, že jsem vše možné - jen ne básník. Možná spíše ekologický aktivista, který nakonec boj za Bečvu vzdal. Možná prý i konspirační teoretik (to se mi moc nelíbí - jenže - "otřel" jsem se o Atlantidu). Navíc jsem v mnoha životních křižovatkách zcela selhal. Asi mám špatnou "karmu".
03.05.2025 17:18:48 | ARNOKULT
Vím, že máš i tyto své roviny. Někdy můžeme mít pocit, že jsme selhali. Tento pocit je přirozenou součástí lidské zkušenosti. Všichni se občas ocitáme na životních křižovatkách, kde se zdá, že jsme ztratili směr. Já mám rovněž ten pocit, že jsem se na mnohých životních křižovatkách ztratil a že jsem ve své misi jednoznačně selhal. Narodil jsem se jen proto, abych pomohl třem konkrétním lidem, ale selhal jsem.
I já mohu mít pocit, že mám zlou karmu. Někdy se zdá, že se mi smůla lepí na paty, a že všechny negativní události, které mě potkávají, jsou výsledkem nějaké kosmické nespravedlnosti. Ale když se nad tím zamyslím hlouběji, uvědomuji si, že většina těchto událostí vychází ze mě samotného. Mé myšlenky, rozhodnutí a činy mají přímý vliv na to, co se kolem mě děje. Přesto jsou věci, které ovlivnit nemohu. Někdy se prostě stanou a já zůstávám bez odpovědí na otázku proč. Život je plný nevyzpytatelných situací, které přicházejí bez varování a mění naše plány. Je důležité přijmout, že ne vše je v naší moci a že některé události jsou mimo naši kontrolu. Tento pocit bezmoci může být frustrující, ale zároveň nás učí pokoře. Musíme se naučit přijímat život takový, jaký je, s jeho radostmi i strastmi, a hledat v něm rovnováhu. Každá zkušenost, ať už dobrá či špatná, nás nějakým způsobem formuje a posouvá dál na naší cestě.
A co se týká toho básníka v Tobě, je fascinující, jak se v Tobě skrývá a jak nechceš tuto svou jedinečnou rovinu v sobě přijmout. Možná právě proto jsi tak dobrý básník, protože se za něho nepovažuješ. Tvá pokora a skromnost Ti umožňují vnímat svět s otevřeným srdcem a očima, což se odráží ve Tvých verších.
03.05.2025 17:46:15 | malé srdce
Svět je, bohužel, velmi nespravedlivý. Jde zde o otázku spíše filosofickou - sám nejsem schopen svět pochopit. Moc nevěřím na "EZO" narativ, že si za vše můžeme sami. Část mých předků byla židovského původu. Naštěstí konvertovali už v 19. století. Tím holocaustu unikli. Byli považováni (naopak) za (správné) pražské Němce. Ptám se, za co mohlo asi 7 mil. zavražděných? Kdo vládne světu? Není to náhodou jen ďábel? A přesto - i kdyby byl Bůh mrtev (Nietzsche) - musíme se chovat, jako by byl. Je to těžké. Kantovy kategorické imperativy jsou po Auschwitzu zcela nepoužitelné!
03.05.2025 17:58:49 | ARNOKULT
Podle mne jde o úhel pohledu. Každý z nás vnímá svět jinak a naše zkušenosti a přesvědčení ovlivňují to, jak interpretujeme události kolem nás. Ani já nevěřím, že si za vše můžeme sami. Mnohokrát se ocitáme v situacích, které jsou mimo naši kontrolu, a někdy se věci stanou, aniž bychom věděli proč. To je důvod, proč ve svém předchozím komentáři píšu, že existují záležitosti, které ovlivnit nedokážeme.
Proč tomu tak je, to já nevím. Svět se často jeví jako nespravedlivý, ale možná jen nevidíme další souvislosti, které jsou před námi z nějakého důvodu skryté. Možná existují hlubší principy nebo vzorce, které nejsme schopni pochopit. Já nevím, jestli je Bůh mrtvý nebo žije (vidíš a přeci Ho píšu s Velkým B), ale vím, že ve mně je nějaká hlubší rovina. Je to něco, co přesahuje mou vlastní pomíjivost. Tento pocit mi pomáhá vidět smysl v chaosu světa, i když odpovědi na mnohé otázky zůstávají nejasné.
Historie nám často připomíná, jak krutý a nespravedlivý může svět být. Ani neznám odpověď na otázku, proč bylo vyvražděných za II. světové války 7 milionů ( anebo kolik jich vlastně bylo) Židů, Romů a postižených kvůli zvrácené ideologii? Bylo to kvůli čisté rase? Anebo za tím vším stály temné síly? To prostě nevím. Tato část naší historie (mnohokrát překroucená vítězmi) je důkazem toho, jak daleko může zajít lidská krutost, když se spojí s ideologií, která postrádá lidskost a soucit.
Možná je důležité, abychom se zaměřili na to, co můžeme ovlivnit, a snažili se zanechat svět lepším místem pro budoucí generace. To, co můžeme změnit, je naše vlastní chování a přístup k druhým. Můžeme se snažit být spravedliví a soucitní.Tímto způsobem můžeme přispět k tomu, aby se historie neopakovala, a abychom vytvořili svět, kde se každý cítí respektován a ceněn. Jenže to je jen má idea, která v tomto hmotném světě nikdy nenastane, protože to je náš trenažér duše. Něco jako počítačová hra.
Svět je složitý a plný nejasností, ale to neznamená, že bychom měli ztrácet naději nebo rezignovat na snahu porozumět mu. I když nemáme odpovědi na všechny otázky, můžeme hledat smysl a hodnotu v malých každodenních činech. Můžeme se snažit porozumět sobě samým a ostatním, a tím přispět k lepšímu porozumění světu kolem nás.
V konečném důsledku je důležité, abychom se snažili žít v souladu s našimi hodnotami a přesvědčeními, a abychom nezapomínali na lidskost a soucit. I když nemáme odpovědi na všechny otázky, můžeme se snažit být lepšími lidmi a tím přispět k lepšímu světu. To je možná ta hlubší rovina, kterou v sobě každý z nás nese – schopnost hledat smysl a naději i v těch nejtemnějších časech.
03.05.2025 18:16:59 | malé srdce
Pěkné..
29.04.2025 08:20:21 | Sid
Děkuji. Pomalu, pomalu - velmi pomalu se to zlepšuje. Především díky mnoha inspiracím na Literu.
29.04.2025 08:43:17 | ARNOKULT
Cesty životní jsou mnohdy těžký a bolestný. Nenaplněná láska "od Rýna" vzpomínkou jen zůstává. ...a jsou jiné ženy, které by se rády staly úctyhodnými.
28.04.2025 18:20:38 | Krahujec
Vidím, že mne má Krahujec dobře "přečteného". Já bezelstně na sebe vždy všechno a všude "vyžvaním". Ještě, že nežiji v "padesátkách" - dopadl bych jako můj strýc.
28.04.2025 18:25:29 | ARNOKULT
ano, Krahujec na to kápnul - když budeš mít náruč otevřenou
věřím též, že nějaká se najde - co ráda se stane úctyhodnou ženou
a bude láskyplně hýčkat zběsilého vědce - :))
28.04.2025 19:06:21 | šuměnka
Probůh! Já jsem skutečně cvok! Zachraňuje mne jen to, že jsem kdysi studoval (byť amatérsky) psychologii (Freud a Jung). Takže jsem si mohl provést vlastní psychoanalýzu. Odhalit enormní závislost na matce atd. atd.
28.04.2025 19:20:52 | ARNOKULT
Inu kluci mkinci dám vám básničku
Bylo mně sotva sedmnáct
a jemu dvacetdevet.
Vydrželi jsme si psát plných dvacet let.
Byl z Hamburku
a miloval mě jako českou holku.
Já však jsem dala na mámu
a v Čechách zůstala.
Hamburk byla cesta neznámá.
Učitel matematiky.
Ovládal čtyři jazyky
i můj mateřský.
Neměl to jednoduché.
Z mě vyhrály Čechy.
Už si nepíšeme.
Dala jsem mu do života smutek.
28.04.2025 18:36:36 | mkinka
Život je složitý. Velmi.
28.04.2025 18:39:43 | ARNOKULT
Ano, tenkrát brečel,ale vyhrála láska pro vlast
Milují prostě Čechy
28.04.2025 18:44:55 | mkinka
No - já moc vlastencem nejsem. Myslím si své. Něco mi tu tak trochu "kafkovsky" vadí. Mnohdy je těžké to pojmenovat. Možná je to jen nejrozšířenější "národní" vlastnost - a to zbabělost. Díky Bečvě jsem zcela "prozřel". Raději o tom nikde nemluvím - působí to až "depresivně".
28.04.2025 18:49:17 | ARNOKULT
Ze srdce dal jsi rým
i v dálce
Voněl rozmarýn
Chvěla se ruka
A v dlani
Prosba jen
Zastav se světě
Pro okamžik
Co není rozčtvrcen
Má lásko.
Rozpustit náš život
v barvách života?
Ne!
Květ v květu
v pásu pampelišky
I zpívej ve věčné zítřky.
Honem na podpatky.
Hurá.
28.04.2025 18:13:30 | mkinka
Děkuji - skvěle jsi to napsala. Možná jsem nějakým nedorostlým Byronem. Jakoby mi svým způsobem byl ten pláč vlastní. Jenže pozor! Kafka je mým "přítelem" už od dětství. Traduje se, že citoval z Procesu svým kamarádům a přitom se neuvěřitelně smál. Já to dopsal - a strašně jsem se "chechtal". Asi nejsem zcela normální.
28.04.2025 18:19:14 | ARNOKULT
