šťastnější?

na opuštěné zastávce mhd
v modré noci čekal jsem na hvězdy
ale ty oddáš se oddálení

že již nic nejezdí

ani moje ruka hledající tvoji dlaň

budeš držet stráž opřená o strom
abych k ní přišel
na májové rty zván

Luna má asi ban

jakoby to něco mělo znamenat
něco říct
když už poslední autobus je pryč
a nebyl jsem odmáván
oknem pro loučení


přitáhla jsi mě očima k půlnočním polibkům

strom se zachvěl
a mé srdce stejně

máš asi láskoskop pro naslouchání hvězdářům

rozesmíváš taje

a pak mi zase utečeš
vždyť před parkem čeká vysportovaný modrý běžec
chodník již zaplavený drobnými kvítky
jak nedočkavý taxikář flirtují se slečnou na netu

ale nejdřív se i s námi zachvěje malý vůz

polárky jsou dvě
jedna je tak daleko
ukazuje sever a okolo nejsou žádné hvězdy

…

a jiná
si teď přiblížila tóny se vzorem snů
k bosému chození po špičkách na lávce závratí
jakoby to znamenalo že neunikneme máji
který v nás již rozehrává stínohru zakázaných doteků


přiznej se vesmíru
do hlubokých polibků

ale co když se nám rty přilepí jak otisky na dopisy
které budeme psát v objetí slov
za okny
za kterými se potom zatáhnou žaluzie
rozsvítí vonná čajovka
a prázdné kalíšky od svíček umístíme do svých hravých iluzí
jako domeček pro panenky
autíčko
a soukromé vodní království

místo do květinářství půjdeme jen do drogérie pro brýle
a modrý písek bazénové chemie
nebo cosi v nás ještě žije?

co na rtech
když je mi modro na srdci