Čas snění

První máj, lásky čas,
pod třešní duše šepot splétají.
Jenom já stojím sám, kde větve něhu třesou,
mé srdce bez řetězů – nechť si snije.

Vítr mi šeptá svobodná slova básně,
neslyším nic, jen dech, co z úst se tiše ztrácí.
Mé kroky vedou tam, kde nebe voní dálkou,
nečekám na polibek, co by čas uzamkl v přízi.

Co jiní hledají, já teď mám:
klid v dlani, nebeskou klenbu nad hlavou.
Až květy opadají do trávy němé,
já tančím se stíny – své vlastní lásky pán.

Láska je pták, ne klec z větví třešní,
až zahučí křídla, snad usednu i já.
Ale teď? Jsem břeh, kde se vlny snění
si hrají s pískem…