Nevěsta

....Byla jsem troska
ve čtyři a dvaceti
byla jsem troska
co jí už dávno vzali sny
a pak si přiletěl ty
vynesl mě v nebesy můj anděli
a spolu jme letěly
zachránil moje žít
sny začali kvést po cestě cest já a Ty
v kostele před Bohem jsem si Tě vzala
neb tak horoucí lásku
co měli jsme jsem nikdy nepoznala

Byla sem smutná
nevěsta v bílém
a vlasy zářily jak slunce
a já smutná byla
neb jsem štěstí doma nepoznala
já se tolik co bude bála
že skončíme jako mí rodiče
a naše dítě chtěla jsem
moc
aby nezažilo lásky nemoc
totiž bolest, nerespekt a boření snů
já jsem citlivá víla
a Ty si to viděl a tak
se směju a jsem živá