Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska...

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska...

 

řekla bych, že ne.

Protože láska není, když ti někdo vystřelí srdce do vesmíru, aby pak pozoroval všechno to krvácení, když sráží se s družicemi jiných žen.

 

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska...

 

řekla bych že dozajista.

Protože láska je o houpání a vlasech ve větru a já schválně nenosila boty, abych cítila chlad pod nohama, když moje tělo začalo hořet, zrovna když jsi odcházel a do kapsy schovával krabičku od sirek.

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska...

 

řekla bych že nikoliv.

Protože láska není, když tě někdo přitiskne strašně blízko a pak ti příborovým nožem vrtá mezi žebry, usmívá se, líbá tě a říká, že si chce jen hodně zblízka prohlédnout tvou duši, až zůstaneš úplně prázdná a jen se snažíš brečet, až když se nikdo nedívá.

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska,

 

řekla bych, že samozřejmě.

Protože láska jsou všechny ty lokty a podkolenní jamky, lopatky a prohlubně, všechny ty sprostý fleky, který jsem si stírala z břicha a pak táhla ránem domů jako loď s proraženým dnem a bála se otevřít oči, aby v nich nikdo nepřečetl, že jsem milovala, ale ty jsi byl samý děvky, nevěra a chlast.

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska, 

 

řekla bych že ani za nic,

protože ten kluk viděl moje vlkodlačí oči, ale jen se usmál a vzal mě za ruku a šelma ve mně si zívla a stočila se do klubíčka, nechala se podrbat za ušima a dívala se na nás pohledem někoho, kdo pro tuhle chvíli necítí hlad vůbec po ničem, no tak, netvore lehni! Ták je hodnej...

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to byla láska,

 

řekla bych, že ano,

protože ze špiček se padá lépe než z pat, a já ještě pořád slyším zvuk mých podrážek, když jsem konečně opouštěla to nic mezi náma a najednou cítila, že ta vichřice ve mě není ani kousek tebe, ale moje odpověď na otázku, kdo vlastně jsi a že už to vlastně vůbec nechci vědět.

 

Kdyby ses mě zeptal, jestli to to je a byla láska,

řekla bych dozajistanesamozřejměnikoliv.