Zlomený květ

Pokorné poděkování za Tvá milá slova... Děkuji...

05.05.2025 17:27:29 | malé srdce

Tvorba básní je pro mě hluboce osobním a emocionálním procesem, který se odvíjí od mého úsilí dosáhnout stavu, kdy mé srdce exploduje láskou nebo jinou silnou emocí. Tento kreativní stav je pro mě klíčový, protože právě z něj čerpám inspiraci a sílu pro svá díla. Nezáleží na tom, zda je tou emocí smutek, radost nebo jakýkoliv jiný cit; důležité je, aby do popředí vystoupil CIT a uvědomění si stavu Já JSEM. Z tohoto hlubokého prožitku pak vycházejí slova, která vnímám jako snové obrazy, jež se potom snažím popsat ve svých básních.

V podstatě tvořím tři druhy básní:

1. Prožitkové - založené na mých reálných prožitcích a životních zkušenostech.
2. Snové - založené na emoci a citu - uvědomění si onoho Svatého stavu Já Jsem.
3. Básně, vyvěrající z ticha mlčení.

Proces tvorby začíná tím, že se nechávám unášet emocemi a pocity, které mě naplňují. Zde ovšem záleží na tom, jakou báseň tvořím - či onu prožitkovou, snovou, anebo z ticha vyvěrající. Jakmile je báseň napsaná, přichází na řadu další důležitá fáze, kterou přirovnávám k broušení diamantu. Obrušování je pečlivá práce, při níž se snažím každé slovo a verš vyleštit do dokonalosti, aby celé dílo zářilo jasem, krásou a příslušnou energií. Tento proces je podobný tomu, jako když vinař nohama dláví vinnou révu, dokud z ní nezačne vytékat její šťáva. Výsledkem je však stále jen polotovar, který potřebuje čas na další zrání.

Zrání básně je klíčovým momentem v celém procesu. Báseň zraje v mém srdci a duši, kde nabírá na hloubce a intenzitě. Tento proces může trvat různě dlouho, a proto mám často rozepsaných i 20 - 30 básní, které jsou v různých fázích zrání. Čas od času se k nim vracím, abych zjistil, zda už nastal ten správný okamžik pro jejich zveřejnění. Také je často ještě upravuji, přesně jako sochař - tam někde něco vezmu a tam zase přidám. Je to jako doba setby, kdy pečlivě zkoumám, zda už je báseň připravena na to, aby spatřila světlo světa. Nejdéle mi zrála jedna báseň a to bylo 10. let. Ale to byla tehdy ojedinělá výjimka.

Zveřejnění básně přichází až v okamžiku, kdy cítím, že dozrála do své plné podoby a je připravena být sdílena s ostatními. Tento proces je pro mě nejen uměleckým vyjádřením, ale také osobní cestou k sebepoznání a hlubšímu porozumění světu kolem mě.

05.05.2025 17:25:54 | malé srdce

Děkuji...

05.05.2025 01:55:17 | malé srdce

... Láska má mnoho podob...

Otázkou zůstává, která je ta pravá?

Věřím, že každá jedna vede k té Jediné...

04.05.2025 19:30:27 | malé srdce

Ahoj Arnokulte,

jsem opravdu vděčný za tvou návštěvu a za možnost sdílet s tebou své myšlenky. Často se zamýšlím nad tím, jak je rozdílné něco chápat a skutečně to žít. Pochopit lásku je jedna věc, ale žít ji a naplňovat její podstatu, je něco zcela jiného. Láska je pro mě ideálem, který mi neustále uniká, a přesto se k němu snažím přiblížit s každým krokem, který udělám. Ale je také pravda, že to milionkrát poseru, ale nikdy se nevzdávam a znovu to zkouším.

Cesta k lásce je pro mě jako stoupat po Jákobově žebříku, kde každá příčka, (stupínek), představuje nové poznání a novou zkušenost. Připadá mi, že jsem stále na začátku, na spodní příčce, a přede mnou se rozprostírá nekonečná cesta k pochopení a prožití skutečné lásky. Každý den se snažím porozumět nejen druhým, ale hlavně sobě, abych mohl lépe pochopit, co láska skutečně znamená.

Neumím milovat, alespoň ne tak, jak bych si přál. Hymnus Lásky, tak jak je popsán ve 13. kapitole 1. listu ke Korintským, pro mne zůstává zatím jen vzdáleným ideálem, vzdáleným snem. Neumím milovat, ale vím, že ta jediná a Pravá Láska je jediné, na čem doopravdy záleží.

04.05.2025 19:28:24 | malé srdce

Jsi tak trochu z "jiného světa". Já jsem svět viděl obdobně. Až do roku 2021. V té době jsem se aktivně zapojil do kauzy Bečva. Pochopil jsem mnohé.
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/arnost-kult-a-neutahuje-se-smycka-kolem-arealu-deza
Poté jsem přestal psát na Literu (resp. jen málo). Pak jsem měl přednášku i v PSP. Dnes už nevěřím ničemu. Závidím Ti tvou upřímnou snahu. Já jsem již zcela proklet.
Přeji Ti v životě především Lásku. Já už ji nenaleznu. Musel by se stát zázrak. Bůh sám ví, jak vše se mnou dopadne.
https://www.youtube.com/watch?v=SCZU5xXUURs&t=109s

04.05.2025 19:41:52 | ARNOKULT

Milý Arnošte,

nerozumím tomu, proč si myslíš, že jsi prokletý? Čím bys mohl být prokletý? Tím, že bojuješ za dobrou věc? To mi opravdu nedává smysl. Cítím, že v sobě máš lásku a dobrotu. Možná Jsi se nechal příliš pohltit tím bojem. Když se člověk zaměří na jeden cíl a zapomene na vše ostatní, může se stát, že ztratí perspektivu. Není snadné bojovat za dobro (Já sám nejsem tak odvážný, jako Jsi Ty, ani nejsem hrdina, jsem jen zbabělec, co utíká sám před sebou a také jsem sobec, co žije jen sám pro sebe), naopak v Tobě je síla měnit věci k lepšímu a to zaslouží obdiv k tomu, co děláš.

Možná Jsi na ten boj zůstal sám a to Ti vzalo energii. Samota může být vyčerpávající, a když nemáš kolem sebe lidi, kteří by Tě podpořili, můžeš se cítit opuštěný a bezmocný.

Možná Jsi jen ztratil odhodlání a víru, že dobro vždy vítězí. Věř mi, že i když se to někdy zdá nemožné, dobro vždy vítězí. Je to jen otázka času a trpělivosti. Musíš si jen připomenout, proč jsi začal bojovat, a znovu najít tu vnitřní sílu, která Tě kdysi vedla. Tato síla v Tobě stále je, jen ji musíš znovu objevit.

Věřím v Tebe, Arnošte. Věřím, že dokážeš překonat všechny překážky, které Ti stojí v cestě. Nezapomínej, že láska a dobro jsou mocné síly, které mohou změnit svět. Máš v sobě potenciál být tím, kým chceš být. Nech lásku a naději vést tvé kroky a uvidíš, že se věci začnou měnit k lepšímu.

04.05.2025 20:43:39 | malé srdce

Myslíš to dobře. Více takových lidí na světě by bylo zapotřebí. Já cítím "duši" doby. Intenzivně. Kéž bych neměl pravdu. Mám zajímavou vlastnost (ověřil jsem si to už velmi dávno na vojně) - jakousi absenci strachu. To mívají (dle Koukolíka) často psychopaté. Kým vlastně jsem? Nedopadne to všechno dobře. Bude třetí světová? Nevím. O mou maličkost už nejde - jezdím autobusem do Jablonce a pak zpátky. Spolu se školáky ze základky v Lučanech. Co s nimi bude? Jsou tak bezstarostní. Nejvíce mne děsí pocit jakési nekonečné bezmocnosti. Člověk se snaží docílit spravedlnost - výsledek? Hodně lidí mne nenávidí. Poslanci STAN? Nejdříve mi pomáhali. Nyní? Všichni "couvají". Dokonce i Vlasatá z DR mi na maily neodpovídá. Vlastně mi už téměř nikdo nebere i telefon. Má to vše smysl? Co bude za rok? Mám velkou obavu, že nás bude o mnoho miliard méně. Co zbývá - jen doufat a opět si číst hluboké myšlenky v NZ.

04.05.2025 21:02:15 | ARNOKULT

Myslím, že už Ti začínám rozumět. Duch doby je neúprosný a když se podíváme do historie, v každé době a v každé epoše se odehrával boj mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou atd. Protiklady vytvářejí napětí a bez napětí není pohybu. Tento princip je patrný nejen v přírodě, ale i v lidské společnosti. Jak jsem Ti už jednou psal, já věřím, že tento hmotný svět je trenažér naší duše. Vše, co prožíváme, nás učí a formuje. Já vím, že to všechno víš, znáš všechny ty ismy, názory, duchovědy apod. Vystudoval Jsi Vysokou školu, což mně se nikdy nepodařilo, protože jsem měl slabou vůli. A také jsem v té době hledal osvícení. Dal jsem prostě přednost tomu vnitřnímu před tím vnějším. Sice jsem studoval dvě Vysoké školy, ale ani jednu jsem nedokončil.

Co se týká toho strachu, já strach nemám jen v extrémních situacích, ale to bude asi tím vyplaveným adrenalinem. Adrenalin má schopnost nás ochránit a připravit na boj nebo útěk. Ve vypjatých situacích se cítíme zvláštně živí a schopní překonat jakoukoliv překážku. Je to fascinující, jak tělo reaguje, když je vystaveno nebezpečí. Tento mechanismus je hluboce zakořeněn v naší biologii a slouží jako připomínka naší přirozené schopnosti přežít.

Rozumím tomu, že myslíš na budoucnost těch, kdo přijdou po nás. To ukazuje na Tvůj velký smysl pro zodpovědnost.

Třetí světová válka je vždy docela možná, podle toho, jak se situace v Evropě vyvíjí a jací bezmozci nám, hlavně v Evropě vládnou. Ale nechci moc sklouzávat do politiky, protože politika je žumpa. A v politice jde jen o moc, bohužel. Čest výjimkám. Politika je často plná intrik a osobních zájmů, což z ní dělá oblast, kde je těžké najít upřímnost a pravdu.

To, že Tě mnozí nenávidí, je úplně přirozené. Tam, kde je mnoho Světla, je také mnoho tmy, která se pokouší světlo utlumit a možná i zničit, což ve své podstatě není možné. To je to napětí a ten pohyb, o kterém jsem psal. Lidé, kteří září a přinášejí pozitivní změny, často čelí odporu. Je to přirozená reakce těch, kteří se bojí změny nebo se cítí ohroženi.

Věřím, že napětí, které vzniká z protikladů, je hnací silou našeho vývoje. Bez něj bychom stagnovali.

A nezapomínej, že i Géniové se cítí být psychopatmi. Například Salvador Dalí. :-)

04.05.2025 21:37:42 | malé srdce

Moc hezky Jsi to napsala Šuměnko. Děkuji Ti.

04.05.2025 14:07:13 | malé srdce

:)* nemáš vůbec zač

tys mne zas povznesl svým tvořením
vlastně asi nás všechny..:)**

04.05.2025 14:10:39 | šuměnka

Mkinko, děkuji Ti z celého srdce...

04.05.2025 14:07:53 | malé srdce

Zdravím a udělal jsi mi radost

04.05.2025 16:26:06 | mkinka