Trny Růže

Ač měl matku, taky otce,
připadal si příliš krotce,
neb mu zbytek světa tvrdil,
že on sám se pro svět zrodil.

Ač měl dětství, po něm mládí,
myslel že jen on boj svádí,
se vším co se kolem děje,
se sebou a s tím kam spěje.

Ač měl víc než možná přál si,
neviděl v tom žádné krásy,
přál si tíhu květu růže,
nevěděl, že jí nepomůže.

Přál si trny toho květu,
kvůli nim šel proti světu,
kvůli nim hrál proti sobě,
v té nejlepší denní době.

Celý rok ho růže bolí,
přesto k tomu stejně svolí,
pro jediný z mnoha dní,
s vírou, že není poslední.