ODEJÍT KE KLÁŠTERNÍ ZDI?

Tma samoty na zdi – kde světlo umlklo

když ptáci nad stromy zahrají sudbu snů –

mé pokoření v posvátnu

u řeky beznaděje dnů

mé „karmě“ smrti uniklo?

Už nenaleznu v moři milenku

pokoru – pýchu – hádanku

jež mlčí – také umlčí

mou nesmělost v náruči své

a polibek bezčasím ukončí

neklidem z touhy vynořená bohyně

jež vládne mužské bezmoci

vášní tělesné nemoci

než u klášterní zdi – se duše zahojí