Někdy

Někdy jen sedím. Dívám se, jak padá
na parapet ta unavená zář.
Někdy je vše, co v sobě mám, jen vlna,
co přejde, aniž zanechá mi tvář.

Někdy mě volá něco beze jména,
co znám a přitom nevím, odkud zní.
A někdy cítím– ve všem tom, co nemám –
že něco ve mně zůstává a bdí.

Nemluvím o tom. Slova bývaj’ lehká.
A ticho nese, co se neřeklo.
Když zavřu oči, nejsem dál než včera.
Jen trochu hlouběj padlo světlo do….