PO TICHU... A PO DRUHÉM TICHU
PO TICHU... A PO DRUHÉM TICHU
Když stál pořezaný uprostřed
nejdelší tmy světa,
dolehl k němu ženský hlas.
Nejdřív mu natřela rozpraskané rty,
prošla tou nocí vedle něho,
dech labuti nad hloubinou moře.
A bylo ticho...
A po druhém tichu...
Zpívala labuť.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Vždycky potichu přemýšlím, proč tu není více komentářů. Z těch textů, co jsi dal na sklo se mi líbí nejvíc. Labuť je věrná po celý život, tak snad. Jednu mám doma, má na hlavě přilbici. Malířka ji zachránila jako malou a měla ji doma ve vaně, než ji vypustili zpátky do přírody. Napsala mi tenkrát krásný dopis. To se datoval rok 2019. V roce 2020 už jsem měla v rukou úplně jiný obraz. Indicie. Bojovala s rakovinou...
13.05.2025 17:24:15 | Philogyny1
Pro mě je, Svati, důležitý, aby ji četl jeden jediný člověk :)
13.05.2025 17:52:47 | vrbák
Já si jenom vzpomněla, jak jsi to kdysi napsal Marušce k básničce. Proč tam má tak málo komentářů. Že asi závist. Doslova, toto si pamatuju. Ona píše dobře a nevěří si, pořád se maže. A tak jí toto nedávno napsala do komentu na Písmáku. Tam mne mají plné zuby, chci tam skončit. Škoda těch jejich básní. Tady málokdo píše k dobrým textům, když pisatel nedá body. Pokud někdo není veřejně známý...a někdy nepomůže ani to. Mi jsi tady kdysi hodně pomohl se Zoroasterem, vyhodili ho kvůli mně z Písmáku, jak mne napadal. A pak byl najednou tady, že. Byla z toho špatná...A tak hezký podvečer, jdu se psy les. Svatka
13.05.2025 22:46:57 | Philogyny1
tahle je moc krásná, teda pro mě - tím koncem :) odtrhls děj a přiložil ucho
13.05.2025 14:49:16 | lawenderr
