Slzičky

Po tváři stéká slzička,
jen první slaná kapička
na polštář dopadne,
dávno potom co slunce zapadne.

Prodírá se tváří sametovou,
prodírá se, jako lesním houštím,
proklouzne každým roštím,
a pak k tobě dolétí, že ti odpouštím.

Pak přijde slzička druhá, třetí,
a další vzpomínky hlavou letí.
A už je tu slaný vodopád,
proč neměl jsi mě nikdy rád?

Jedna hořká vzpomínka za druhou
na polštář ukápnou,
snad se vsáknou,
snad se vypaří,
snad zapomenout se mi někdy podaří.