Mezi námi

Sedí tady, povídá mi,
copak je to mezi námi?
On si nikdy nepřizná,
že se v sobě nevyzná.

Už jednou mě málem měl,
stále neví, co by chtěl.
Každého slůvka se hned chytí,
peprná se zdají býti.
Tohle ale fakt nic není,
vcelku milé lichocení.

Vím, co umí, co je zač,
jednou milý, jindy hráč.
Srdce nedám, to spíš tělo,
kdyby se to ale smělo.
Z místa nemůžu se hnout,
nechci mu však podlehnout.

Nevím, co tím chce teď získat,
nakloní se velmi zblízka.
Husí kůže naskočí mi po těle,
když letmo mě políbí na čele.
Na scestí se nechci dát,
nechci se mu odevzdat.

Té myšlenky se hned chytím,
vlastně nevím, co teď cítím.
Vždyť jsem jenom slabá žena,
srdce moje však on nemá.

Je to víc než složité,
vztahy naše - rozbité.
Chvíli smích, pak zase slzy,
plno věcí, co mě mrzí.

Zašeptám mu — klidně, tiše,
že to sotva může slyšet.
Ponechme vše jenom snění,
tohle pro nás zkrátka není.