Zmatek ve víru dračích křídel

Má dračí princezno,kam mi to odlétáš ?
Myslel jsem bláhově, že budeš tu po léta...

Kreslil jsem obrazy barvami radosti,teď jsem jen zahlcen samými starostmi...

Vím že tvá ústa předtím mi nelhala, když lásku svou konečně vroucně mi vyznala...

Tvé oči náš pohled mluvili za vše,barvy jsou opět poněkud zašlé...do šedi zašly? Vždyť sotva se našly..

Možná že životy roztrhané, spojovat zpět si vybírá daně...

Jsem ochoten platit,než lásku tvou ztratit..,nechci to krásné tak hloupě jen zhatit..

Zaplatím cokoli svou duši já dám,ať Svatý Punčocháč si vezme co mám...

Jen ať mi nebere tvou dračí lásku, zdraví mé Julie,jen sejme tu pásku...

Pásku nicoty, tvořenou snad možná i z výčitek,napnutou tak náhle, i přes krásný prožitek...

Vím lásko, že tíží tě mnoho...,vyber si štěstí a vyber si toho..., či ono...

V životě nejde mít všechno,Sofiiny volby...,prober si v hlavě veškeré touhy...a ušetříš dva lidi případné zhouby...

O lásku nejde se jen tak prosit, říci ti jaké city máš v sobě nosit...

Vím co mám v sobě...a to je láska k tobě...

Vyber si cestu tak ať si šťastná, ač nebude pro mne zrovna ta spásná...

Milovat někoho to pro mě znamená,že pro jeho štěstí skloním svá ramena...,navěky však budu tvým kočičím rytířem...,i když bych Chárona měl uplatit talířem...
Talířem v podobě dvou lesklých mincí..., jenž položím na oči před řeku ploucí...

Tučňáček, Jehňátko i spousta dalších.. tvoříme vesmír a je čím dál tím starší,zastavit čas...věc tak nevídaná,navěky vryla se ...a není sama...,chci další kouzla s tebou prožívat...,, toužím moc po tom se opět podívat...do krásných bezedných očí.... cítit tvůj polibek když zem se pak točí...

To vše krásné co snad ze studu zabíjíš...,poslouchej své srdce a jistě se nezmýlíš..