Výkřik do pračky kterou nemám

Když ostruhy osudu zatnout své trny, vesmír ti omílá jen krásné bludy...

Že spojil tě s duší jenž je ti souzená, bránit se nelze,srdce jsou vzbouřená...

tak jako touha která je náplní...,ať hodí tučňákem ten kdo je nevinný...

Potom ti z očí,strhne zas pásku..., osudu kočí,sebral ti lásku...
Zbyde ti chaos, šeď a chlad..., můžeš se proklínat teďka i pak...

Že stále miluješ,nelze to přepnout..., hlavu ti může klidně kat setnout..,stejně se v tobě vůbec nic nezmění...chtěl by jsi proklínat všechno jí i ta znamení...,co někdo ti cpal do srdce ,do hlavy...

Na světě můžeš se cítit zas sám...víc než když dřív,... nad propastí stát...

Srdce je bolavé a v očích slzy, končí to krásné a tak strašně brzy...

Mé srdce teskní.. po vůni vanilky a sladkých třešní...
Po hrušce hebké jako sám samet, po ústech sladkých s ostrými slůvky..., rád bych své pocity snad někam zamet, vymazal ze sebe jméno té dívky...
Když voda omílala každý tvůj tvar...byla to krása,byl to fakt ráj...

Tvé krásné oči když s láskou mi hleděly, hluboko do duše...,kam se jen poděly?

V okovech dobrovolně, neseš cizí hříchy...,nejsi Harley Quinn, i tak ti za vše díky...

Za hezké co v peklo se proměnilo, co mě navždy změní,co mě málem zahubilo...

Nemít své koťátko a pár krásných duší,zaklap bych víko tak jak se sluší....pro mrtvé tělo...,pro černou mysl... moc by to chtělo i když nemá to smysl...,
dochází životy kocoura, sebrala je snad má touha?...,po očích oceánů plných,po šupinách co drakovinou voní...,
po zmatené holce,po rozkvetlé louce...na kraji černého lesa...., mé srdce krvácí má mysl klesá...

Myslel jsem bláhově že se vším ti pomohu, že se to zlomí a hlavní pro tebe budu...
Hrdina příběhu jenž nemá řád, ochráncem,ninjou byl bych tak rád...

Maloval obrazy zakázané...,za svojí hloupost teď platím daně...

Nechci ti přitížit,snad jen si zakřičet..., pračku já nemám tak mě zkus vyslyšet...

Nejsou to výčitky,vím s čím jsem tam šel...,jsem naivní chlap a moc jsem tě chtěl...
Přesvědčila jsi mě však..,o mé šanci na zázrak..to že se nekonal věc už je druhá....,mrzí mne že nejsem volba tvá prvá...

Ber tohle vyznání jako akt lásky,nechci ti ublížit..., a nemám otázky...,jdi za svým snem..jednou snad pochopím proč já jím však nejsem...