Na jeden závan perutí
usedl havran k labuti:
„V dálce, tak blízko, hoří les,
prozraď mi, milá, kdo jsi dnes?“
„Jsem píseň písní ve smrti,
jsem láska, co tě neškrtí.
Jsem tvoje závrať, i tvá skrýš
jsem poslední, co uslyšíš…“
Píseň písní... silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí je vášeň...
Krásný to máš, Františku... dotýkající se verše... rozvířené hladiny písně...
29.05.2025 10:48:45 | ukrytá v máku
Pohladilo, sevřelo. Havran a labuť, skoro protiklad, černá a bílá a v meziprostoru srdce bijí, krása:-)*
27.05.2025 22:11:18 | cappuccinogirl
.....Celé v celku i vcelku,jako ladný krk milé Bělosti......vznešenost plutí a věrnost až za hrob.........jde to ze všech stran a ve středu je srdce...jsou srdce.....Františku,Tobě to teda píše......Ji.
27.05.2025 21:16:21 | jitoush