vypadávám

vypadávám z rytmu života
a přesto ještě cvakám zubami
opomíjen citem básnířek

ale k čemu by mi byly

dívky které neumí nic než sypat slova
jak automaty na drcený čas?

možná …

vypadávám ze srdce
polapen chybami
s nimiž soucítí aspoň tvá němota
ale co je z nás?

zas a zas vypadávám ze všeho dění

už nejsem tvým …

hvězdářem snem

omlazovačem duše tvého tančícího těla

…


na něco jsi zapomněla
a co jsi vlastně chtěla
když pláčou tiché pěny
věřící ženy

jsou oblé jak ve vodě onyx
pomýšlející na rozvod pro umění

a šperkař romancí
v podkroví po setmění
s dívkou zářící jak nebeská lvice
uzdraví to černě skvoucí srdce?

leč!

já že vypadávám jak robotovi sdrátované ruce?

někdo je ovládá a tebe nabádá?

a vedou mě
loutku
muže již po záruce
s nímž společný domov je terčem jestřába

a ten pták?

odnáší v pařátech mé já!

odnáší mě lásko od tebe!

já však vypadávám
a poslední máj?

bude jak náš první
v zahradě bez nebe?

snad rozkveteme v dešti cizích květů?

možná!

ale sami bez sebe

a proto jak má milá zase nejsi tu
vypadávám
ač vím to zazebe