Spoutaná

Paměť je krátká, podvědomí zrádné,
vybavit si křivdy je velmi snadné,
vyplaví se s nimi i trochu hořký pláč,
neděkujem, není totiž zač.

Stačí, že den se nám zešeřil a zhas,
už nevidíme tolik světa krás,
na duši dolehnou pocity tíživé,
co tnou do masa - to je až moc živé.

Srdeční sval dostal pár zásahů sekerou,
nač dál si snít, když sny ti seberou,
rozlámou je jako kousky perníků
a naháží pod kolesa přehradních parníků.

Tak pomalu zabíjí se člověk - žena,
zvláště ta, co je láskou postižena,
malá osoba, bezbranná, svázaná,
okovy vzpomínek navěky spoutaná...