In the end

Jako skládačka, kacím se k zemi,
řvát, křičet, brečet, chce se mi.
Neznám pravdu, hluboký mám city,
cítím se jak prokletý básník, opitý.

Rozum vítězí, vrací se zpět,
přeju ti šťastnou cestu, příjemný let.
S tebou nemyslím na jiný,
prozkoumala jsem pouště, hory, světa končiny ...
a přesto i když střídavě oblačno, viděli jsme kvést květiny...

Po vypité láhvi absinthu posílám ti vzkaz,
V hlavě tvůj něžný, krásný, čistý hlas..
To že tahle baseň jde ze srdce,
to víš, pomáhal si mi překonat mý deprese....

To jak mě chytáš za pás, to jak jsme se objímali, smáli,
myšlenka krásná, však plamen slábne a přesto pálí.
Láska je dar, ale i lehko někdy zhasíná,
Ahoj, s láskou tvá Klárina ...