klič od kůlny?

kroupy stále přemýšlejí
jak nabalit chlapa smutných rán

sníh co pálí jizvy solí
všude bílo

v kůlně zelenám

urvané listy ořešáků tvoří moji postel na prknech z mraků

vrzá tu trám že jsem sám

a červotoč
píše srdci kolotoč

z něhož vyletím navzdory vlaštovkám

tjamtadam a žádná la a la

hustě prší jak mé černé vlasy
v nichž od cementu tvrdnou šediváky

na chmurném nebi

klikyháky

i já ty blesky posílám

v hlavě sršňů báň


a teď jsem přijde děvečka ze stodoly v gumácích
ať to její seno provětrám

cukr káva limonáda?

pozoruji prsten hada!

básník by maloval žlutý tulipán pro černý porcelán


co se teď jako má stát v kůlně?

dáme si k té kávě z termosky snad marcipán?

tak se svleč ze zmoklých bílých hadrů

a budeš

pěkně přehnízděn v srdci dotekům a potom kůlnu pokřtíme

jak námořníci svou loď

ve jménu samoty na ostrově pošetilého chtíče

už nikdy žádné slečně ze vsi

která chodí štěkat na psy

nedám