Vrůstám ti do těla s počátkem stvoření,
světlo tvých boků tančí a mihotá.
Do vlasů v korunách až po mé kořeny
vpíjí se nejtišší posvátnost života.
A ty se usmíváš s motýly ve dlaních,
zatímco měsíc tvé koně pase.
Zdá se mi, miláčku, že jsme tu bezbranní…
Proti té milosti, proti té kráse.
Tak ta je skvělá. (Zamilovaná??) Ráda jsem se nechala unést... bezbranností a motýlí něhou...
05.06.2025 14:32:48 | ukrytá v máku
Láska, ta když se vplete do básně, pohladí verš, pak bezbranní jsou, i ti, co čtou...soudím podle sebe:-)*
02.06.2025 21:31:14 | cappuccinogirl
Jsem unešená. Nádherná. Tedy myslím Tvoji báseň, nikoli sebe.
Hihi.
Ale fakt.
02.06.2025 20:04:01 | Anfádis
...pěkný, skoro až romantika od tebe...;-)jen to "měsíc koně tvé pase" mě mate...ten obraz mě nic neříká..
02.06.2025 19:46:27 | Marten
Však jsou to Její koně, ne Tví :D
Myslím to hezky, usmívám se. Děkuju. A... Romantika? I zvíře se alespoň jednou za život opravdu zamiluje:)
02.06.2025 20:00:28 | vrbák