aby jednomu nebylo smutno

potápník zemřel zemřel
zvonily mé slzy v mysli na včerejší den
jak hluboký kašel deroucí se z mých plic
stále nejsem uzdraven
a láska?

checht... mrtvá jak miska
kde místo jarního salátu sleduje mé probouzení stará paštika
z krajíčku okoralého chleba

okoral jsi okoral
kam si hochu srdce dal

astabilní klopný obvod pracoval celou noc
otevřený
bliká svými svítivými diodami
indikace nabíjecích pulzů

předimenzované tranzistory bu4522ax a bd243a nepotřebují chladič
jak mé od pláče bolavé oči

lásku nebolí
nedívá se na moje vstávání
už se překlápím

takže dneska je v hradu pohřeb brouka potápníka

mělo se pokračovat ve stavbě kůlny

podívám se k vaně ale nejdu tam

je třeba posekat zelené území hradu že tráva už je přes metr

brousím

nikdy nebudu umět nabrousit kosu jak můj taťka

nedělají kosy pro leváky

teď už mě pálí oči dvojnásob

tráva leží

je jak v prádelně přes 21

stavět se nebude

jdu se přece jen podívat k pozinkované vaně s hladinou pylu
a ulámaných smrčin

klečím
a potápník opravdu je pryč
mohl vylézt na plující prkénko na hladině a potom na voru byl sezobnut ptákem

komáři se svíjejí ve vodě

měl jsem tu vodu chránit pletivem na králikárnu?

nic

dojdu k vodě pro jiné potápníky
jednomu je přece v oceánu smutno natož ve stojatých vodách
a budu ho lépe chránit

zvednu vor z hladiny a položím ho na plechový rám

ještě naposledy než odejdu pronikám zrakem k hlubině
a registruji pohyby nových černých teček
potápníci to však nejsou

a přece jen
jeden vetší tmavý brouk mává že je tam!

žije?