Pološero jatých

Když nejsi se mou, slunce tak trochu
schová se za mrak.
Snad doufám v zázrak Tvého zvědomění...

Někde tam v pološeru,
(mého) zapomnění,
vychází slunce nad mořem.

A zázrak,
každý den,
se pro někoho stává.

Trochu jsme si vším.
Trochu se zdráhám,
přiznat si, sílu Tvých objetí.

Pohádkou statečných kovářů a víl,
soucitným odpuštěním,
soumrak v nás odletí ...