Dívka jenž ztratila sílu

Za jednoho dne večerního léta,
kdy ke konci štěstí stačí jedna věta..
Dívka se svým osudem si hraje,
rozjímá mysl uprostřed lesního háje.

Hlava ji puká od urputné bolesti,
nesnáší svět, samé pasti, lesti.
Všude smích, žádný pochopení nedostane,
Duše naříká, srdce chřadne.

Chodí lesním hájem, jako bez duše tělo

na cestu jí hraje lesních víl violoncello.
Jde dál, tiše se prochází
najednou ovoce lesa nachází.

Jahody, borůvky, ostružiny též,
byla to všechno jen pouhá lež?
Nechce žít ve lžich, ale pravdu znát nechce,
protože sama působí velmi křehce.

Dívka jenž veškerou sílu ztratila,
už netouží být krásná, spanilá.
Proto si rve všechny své vlasy,
a praví: Tak babo, vyhrála si....