proměňovala ho
vlčí srdce větřilo lásku člověka
jeho jméno mělo najednou smysl
seděli tiše v nočním lese
řekla mu dlaní –
o návratu k neznámým krajinám
o vlasech vpletených jasanům
o nehtech v kůži
v té chvíli strnutí
spálil si prsty o dohořívající cigaretu
co nezdá se, je sen
miluji pohled do praskajícího ohně, šamanské bubnování šuměnky a Tvými magickými verši nechám se unášet... *** :-))***
15.06.2025 05:34:05 | Iva Husárková
Děkuju, to je krásný...
...mám to s ohněm podobné. A je důležité s kým u něj sedíš:)
15.06.2025 10:39:12 | vrbák