naše mapa

Máš v hlavě kompas, já v očích údiv
ty plánuješ trasy, znáš každý záliv
Víš, kde leží Lima, a kde Sahara dýchá,
zatim co mě se všechno dohromady míchá
a z tvých zeměpisných otázek
mám mapu z vrásek

Jsi realista, říkáš: „Tudy se jde dál,“
a já prstem po tvých zádech maluju Karibik,hory, města
jsem trochu idealista
ale miluju

Ty znáš polohu každého místa,
ale víš ten směr, kde moje duše bloudí?
jsem optimista
tak věřím že v mé mapě se neztratíš

Ne, není vše ve jménu měst
ani v tom, co víš zpaměti.
tak ti držím pevně pěst
ať najdeš co hledáš
Láska je proud, co neteče po mapě
tak ttsdy mě máš
Láska je touha uchop mě

Já nejsem země – jsem žhavá planeta
jsi vítr, co mě právě probudil
už nejsem ulita
svuj kompas si mi hodil
a ja se učím
číst pevný svět....
nejen tebe.

Chceš vědět, kde je deštný prales?
Tak se ponoř do ticha mezi mými stíny
prstem na mém těle poznávej ty body
neztratit
ale nalézt
v mé Sahaře
ten pramen čisté vody

Ne, není vše ve jménu měst
ani v tom, co víš zpaměti.
tak ti držím pevně pěst
ať najdeš co hledáš
Láska je proud, co neteče po mapě
tak tady mě máš
Láska je touha uchop mě
laaaa la la

Když chceš poškrábat na zádech,
já si dovolím projit tvůj celý svět.
Píšu si tě nehty do krajiny,
kde nikdo nikdy nebyl –
jen ty… a moje chtění.
jen ty a já
výdech a nádech
áách....

Není to ve jménu města,
ani v tom, co najdeš v atlase.
Touha je řeka, co nezná hranice,
jen stéká a vtéká… až k pramenu lásky.
Chceš znát svět?
Tak pojď – půjdeme spolu
tam a zpět
napříč kontinenty našich doteků.
Těla… i duší.

Až se ztratíme
v sobě,
možná zahodíme mapu
napříč době
Mapu beze jména –
a stejně v ní všechno uvidíme