Rozhodnutí

Ležím na podlaze, říkám si kde si?
K životu mi sice furt dávají chuť i žlutomodré dresy.
Ale už nejsou prioritou jedinou,
Pláču v tátově objetí, doufajíc, že ty nemyslíš na jinou.

Slzy po tváří stékají silnými proudy,
vypila jsem číś pravdy.
Bude dlouho trvat opět se postavit na nohy,
nevím, co má víc, k čemu má lepší vlohy.

To že já jsem já, a nemám potřebu se měnit,
vím, protože si svý osobnosti chci a dokážu si cenit
Možná nemám na účtu statisíce,
ale vážila si každý maličkosti a to o dost více.

Hloubky tvých citů možná vytracejí se,
ale já v tvých očích pořád stejně ztrácím se.
Ale rozhodnutí je jen na Tobě,
k jaký přilneš osobě ...