SLUNOVRATŮM...
SLUNOVRATŮM...
nebyl to jediný oheň který hořel
planoucí tráva
vtiskla do jejích stehen kresbu vášně
nechal jí na těle několik dalších stop
aby po nich našel cestu zpátky...
kdo mluvit hvězdy neslyší
nikdy s ní nocí
nešel
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
ha, vidíš. Já stála včera v lese na rozcestí a říkala si, že je jedno kam půjdu, protože stejně dojdu domů. Prostě jsem to věděla. Tvá báseň je nádherná. Uf, nechci nikdy zažít mlčící hvězdy... neúnosná představa...
22.06.2025 22:08:00 | narra peregrini
Nemyslím si, že bys to zažila/ zažiješ...
To je krásný, co píšeš - já v tom lese opravdu byl, neumím si vymýšlet. A mám podobnej zážitek, ztratil jsem tam ve tmě nůž, ke kterýmu mám silný vztah, už jsme spolu hodně prožili. A když jsem ho šel hledat... Věděl jsem, že hledám jehlu v kupce sena, ale taky jsem věděl, kam mám přesně jít. Našel jsem ho.
Děkuju za nádherný komentář, fakt.
22.06.2025 22:22:05 | vrbák
