Jen pro tebe a nikoho jiného

O kráse, tak veliké jako záře smrtícího Slunce i paprsku života.

O kráse, kterou nepřemůže zlo ani temnota.

 

Proč dát mi touhy nemůžeš.

Tobě, jen tobě já líčit život chci.

Jen tobě já zhřívat srdce chci.

Být tvůj já chci.

 

Nežádám nic, ale přesto chci mnoho.

 

Milovat ti je připuštěno, však milovat nesmíš.

Milovat chceš, však milovat neumíš.

Jak taková prostá duše tvá může být?

Jak já bych chtěl u sebe tě mít.

 

Které bylo povoleno oplývati krásou jiné než tobě.

Krásou, co přál bych každému, však nepřál sobě.

Krása tak veliká, co pohled nahrazujíc trnutí studem.

Spása má nicotná ví, prosím, buď ty mým osudem.

 

Dal bych ti všechno jen ne nic.

Dal bych ti všechno a ještě víc.

A klidně bych zbořil všechny božské domy.

Jen abych tvé jméno mohl zpívat do tmy.

 

Pohled, který dusící se plamen nechá planout.

Pohled krásy, který nelze zapomenout.

Prosím ukaž mi ten sladký svět, kde plyne srdce v květ.

Sama sebou mluvíš mi přímo do duše, a já jak němý blázen -

já se bojím odvětit.

 

Modlit se budeš každý den k bohu,

což přivede tě navždy jen k hrobu.

A nic tě nezradí jako pravda ta, že nemá cenu se prát.

Nakonec poznáš pochopení jen od země, v níž navždy budeš spát.

 

Možná nevědět je lepší než vědět,

smrti do očí začínám prudce jen hledět.

A když na tvé lítosti jsem tak bděl,

já více jsem tě poznat chtěl.

 

Cítím konec, co je blíž a blíž.

Svět, co už není jako kdysi každé ráno.

Prosím, jen poslední má slova slyš.

Dával jsem, však bylo mi jen bráno.