Bojíš se,
že odejde zítra s jinou?
Že zůstaneš s kopretinou,
jež má lístky otrhané
a vyšlo ti "Nemá!"
Že tvá ústa němá
uzamknou pak kapky slané
a dny černé vstříc jen kynou?
Bojíš se,
že snový zámek zboří
a tvé štěstí jak úhoři
proklouzne ti ihned dlaní?
A ty potom jak kůl v plotě
skončíš sama o samotě,
žití změníš v přežívání?
Kam až se tvá mysl noří?
Neboj se,
neodejde s jinou.
V klidu vám uplynou
mnohá léta v pevném svazku.
pozor však na pochyby
a to věčné - Co kdyby? -
to zabije každou lásku.
... a dvě duše se tak minou.
Pěkně vystižené. Obrazotvornost rozhodně nechybí.
Jen si říkám, co je vlastně silnější? Obavy nebo láska? Byl záměr, že se tam neobjevit ten druhý, kdo jí měl být oporou a rozehnat tyto pochyby? Možná to je schválně, ale zdá se podivně osamocená.
26.07.2025 12:59:22 | Charlie
Děkuji za návštěvu v říši poezie :). Co je silnější? Za mne tedy určitě Láska. Záměrně volím velké L, abych ji odlišil od toho, co se dnes povětšinou za lásku považuje. Ale to by bylo na sáhodlouhou debatu...
Rozehnat pochyby jde někdy velmi těžko, pokud nemají základ v reálných životních situacích, ale vyvěrají z prožitků v dávné minulosti.
26.07.2025 18:26:12 | Souputník
Jó, co kdyby - to je fakt jed pro duši i srdce
občas si toho utrejchu líznu
a pak to sama v sobě pěkně slíznu:-)
díky za tuhle báseˇ, je skvělá*
29.06.2025 04:00:28 | cappuccinogirl
díky za komentář. Též nejsem proti tomu utrejchu imunní a pak to je mazec
29.06.2025 10:24:04 | Souputník