Když měsíc zapadá,
noc zabalí hvězdy do černého pláště.
Když vlci nemají proč výt,
zahltí mě zvláštní pocit záště.
Když se rozednívá,
kapky rosy zdobí tvé řasy.
Když svůj pohled věnuji pro oblohu,
div ptáci nevyřvou si hlasy.
Ale když ochutnávám tvé slzy,
upadám do hlubokého zatmění.
Jsou pro mě moc slané,
proto moje duše zkamení...
A co když spouštíš slzy
aby ti druzí,
tě litovali.
A déšť tuze,
skrývá Tvé slzy
v mlze...
/ nehľaď na spisovnosť /
07.05.2007 13:07:00 | džemo
Hezký pohled, snad pochopil jsem to, z druhé strany. Slzy nevrací lásku, jsou zde jen proto, aby s nimi odešla bolest.
20.04.2007 17:49:00 | J.Švihovský