Štěstí

"někdy nemůžu uvěřit tomu, jak jsem s Tebou šťastná...."


Opíjím se rohlíkem.
Zabaleným v celofánu.


Nikdy to nemůže být kompletní..
... protože ten článek nikde nechybí.


V celé své kráse,
kdy nahota mohla by se stát všední.
Domácí poklad, promění se v běžnou chůzi.


Jsem malá, jsem velká.
To jen někdy.
Ale dokážu být malá před Tebou.
Zmuchlaná jako cár papíru.
A to znamená hodně.


Nemůžu Ti říkat, co máš dělat.
Zasouvat tam a zase zpátky                                             a pak se bolestně udělat do útrob tvé ženy.


Má písemné právo na tvůj penis.
A tvoje city má v malíku,
Obtočené kolem prsteníku.


Já kdybych měla divoké koně.
Nechala bych je běhat volně.
Nikdy nesvázala bych je papírem.
A pak bych se mohla divit, že mi utíkají..


.....že se mi ty krásné dny s nimi jen zdají.
protože mi nikdy, nikdy, nikdy nepatřili...