Růže

Usnula jsem tiše do růží,
svět mi byl těsný ve lži
škrábance z jejich trnů
kapky z mé krve
stékají dolů
do čerstvé rosy
bolavé nohy plně šrámů
tančí pořád bosy...

Růže
voněly a píchaly,
jak sny, co zůstaly nezvaný.
Srdce se schoulilo,
zavřelo oči, tichý žal,
spánek mě schoval,
není kam spěchat
dál
Růže jsou omamný
můj svět je ospalý sál
a ja nevím zda se jich vzdám....

Trny píchají
růže lákají,
klid mi ale nedají,
I když jsem ve spánku
čas plyne,
ticho víc než slova skolí
jen okvětní listky
ve vánku
poletují,
po těle šimrají
jako touha ...
Zamčená ve snech svých,
a
nohy při tanci
bolí a krvácí...

Slyším, jak svět venku zpívá,
ale zůstal za trním stát,
žádnej princ, jen ticho zívá
co bojí se víc nez jen růže mi dát
Nečekám už zázrak
ale ještě chci šanci dát
tomu kdo
ví co je mít opravdu rád

Trny píchají
růže lákají,
klid mi ale nedají,
I když jsem ve spánku
čas plyne,
ticho víc než slova skolí
jen okvětní listky
ve vánku
poletují,
po těle šimrají
jako touha ...
Zamčená ve snech svých,
a
nohy při tanci
bolí a krvácí...