Úsměv

Úsměv

Byli jsme kdesi u moře
Stín tvé ruky na mých ramenou
se třepotal v horkém oparu jako křídla dravce
Písčitá pláž obtékala bosá chodidla
A ve vzduchu byla cítit cukrová vata
a kov mincí, kterak je tisknou
zpocené dlaně zarudlých turistů

Schoulili jsme se tehdy
do kousku stínu pod skalou
Kde jsem tě po chvíli
políbil na rozloučenou,
polibkem, co na tvé tváři vykouzlil
nechápavý úsměv
Potom jsem se už jen zvedl
a odešel s vědomím
že tě znovu nikdy nespatřím

A zatímco jsi zůstala stát
zarostlá v písku
jako memento těch pár dní
jež jsme promrhali
v kostkách osudu,
já se ještě jednou, naposledy
za tebou otočil

Měla jsi jej stále –
ten svůj úsměv
ten zmatený úsměv
Úsměv všeho, co mělo se stát
úsměv gejzírů vnitřních žláz
úsměv rozlévající se z hor do oceánu
úsměv přílivu a odlivu
úsměv bláznova prvního záblesku
úsměv, co chutná jako syrové mušle
úsměv, co zapíše se do dějin

Ten úsměv, který mi zmizel
jako ranní sen za zlatým horizontem
Úsměv, kterému se snažím
do dnešního dne
marně porozumět

Autor Laxx159, 07.07.2025
Přečteno 113x
Tipy 14
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Nemám rád loučení. Tu směsici úsměvu, smutku a obavi z vyprázdněných očí. Ale nikdy vzpomínek nelituji. Mám jich plné ve vzácných herbářích.*

07.07.2025 23:39:31 | šerý

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel