mala mořská víla

Na břehu stojím
bosa a
ranní rosa
chladi
unavené nohy
hladí
oblázky
v očích mám slanost,
v hlavě starost
a nezodpovězené otázky
každý můj krok
bolest z lásky

Říkají jí: „Zastav se, nechoď tam dál!“
Ale já vím že tam, za tou únavou,
za tím mlčenim
čeká mě můj král

Já jsem mořská víla
někdy bosá
jindy
v teniskách,
s bolestí
a písní na jazyku
Plavu vzpomínkami v mělkých dnech,
ale večer ve svých snech
čekám na tvůj úsměv
a dotek...
Jsem křehká – a přece tak silná,
v zádech vlny, v očích plamen.
touha opřít se tvých ramen
ať má záda
neznaji jen tvrdý kámen
Mám tě ráda...

Když miluji,
tak celým tělem,
ne uměle, ne na půl,
ne z povinnosti.
I když každý krok pálí jak sůl
já tančím tiše — tančím v slunci.

Víš, unavená žena není slabá.
Je to ta, co i z popela umí vstát
pohladit v noci, i když spí…
a ráno se zas smát

Jsem mořská víla
někdy bosá
jindy v teniskách,
nepotřebuju křídla, stačí mi víra.
I když svět je studený jak skála,
a srdce mé v troskách

Na břehu sedím…
čekám na lásku
poslouchám moře ve svých žilách.

Život mám na vlásku....
Ale vím – že patřím sem.
Já jsem mořská víla
nekdy bosá
jindy
v teniskách,
s bolestí
a písní na jazyku
Plavu vzpomínkami v mělkých dnech,
ale večer ve svých snech
čekám na tvůj úsměv
a dotek...
Jsem křehká – a přece tak silná,
v zádech vlny, v očích plamen.
touha opřít se tvých ramen
ať má záda
neznaji jen tvrdý kámen