Souzená

Souzená

svým rozumem.

Souzená

svými pocity,

které tajím.

 

Cítím se

nešťasně

nedokonale

nedostatečně.

 

Před sebou.

Před mými dětmi.

Před mými rodiči.

Před Tebou.

 

Souzená

Tvým očekáváním,

která nenaplňuji.

 

Když jsme si

milovaní

dva cizí lidé

povídali

o svých démonech

souzněli jsme.

 

Na chvíli zmizel

ten soud.

Brali jsme slabosti toho

druhého jako samozřejmost.

 

Nejsem jednoduchá

ani kdyby se 

tohle všechno nestalo.

I tak bych to byla já.

 

Souzená

svými démony,

které neumím 

osedlat.

 

Chci křičet,

řvát,

opíjet se do němoty.

Plakat nahlas,

vzlykat,

trhat si vlasy

a cítit bolest.

 

Na kterou

už nemám nárok.

Cítím se nedostatečně.

Soudíš mě.