Slzy nejdou v dešti vidět

Tisíce ran
v ten klam
vidim v ten údiv můj
v to že pohnutka tvá není
trvalka s té hádky teď
tak
láskyplná slova

Věřit odmítám
trvalému tvému
vlídně
s láskou

Opět
znovu
zklamaná a obejmutá
hořím v dešti ran
ne nejsi se mnou sám
ani já s Tebou
......
Teď tak sami
skřípění ran
a otázek a Tvého já

Já v dáli zalykám se v bolesti našeho světla bodavého
a v noci temného
jak víš
a z rána světlo
znovu
polknutého tvým srdcem v tom mém
celého Tě pohltím
a ty mě
ach ano

Miluješ mě ještě?
Myslím láskou a pokorou

Slzy v dešti nejdou vidět
a já si tu brečím
tak nějak zbytečně......
potají

Brečím
slzy stékají
v tmách
ke světlu
nadějí

Umírám potají
kdy ruce mé tě hledají
srdce v mžik je mrtvou zemí
kde lze ukotvit
miluji a zbožňuji .....K zešílení.....
tak sama se cítim teď s Tebou

Smutek bez jména
dává pít mi v krvi a tepu Tvého srdce světla i tmy
více a více
vidím Tvé srdce
bolí to moc
si tajemství
rány a obvazy
a dáváš mi
pít - žití
skrz naskrz
spolu

Dnes pro osamění
pro mé osamění a pro Tebe asi si zvyklý že bolí Tvá slova
zbyly mi ruce a tělo
co se plahočí
by uchránilo
prázdné přístřeší oživá a umírá
vzápětí v okamžiku hádky

Jsou tu mé sny
ne je to víc
lásko mého stínu
radosti a nadějí
bolesti a příkoří
miluj mě
srdcem
vždyť víš nejvíc a s nadějí

Miluješ mě....
já vím.....
Usmiřující gesta
ach si můj přístav
a já Tvůj...snad...