hladinou jsi, i zrcadlem svých hvězd
tvé oči v přítmí modrozelené
svolily k tomu, že tě mohu nést
na hřbetě noci s bílým jelenem
hladinou jsi, i odrazem mých tem
kterých se stejně jako drápů nebojíš
tam kde se láme svět až za svůj lem
duší jsme, tělem… jedním v obojí