Slzy a naděje

Měl bych přemýšlet co o víkendu, co ještě v létě dalo by se podniknout, místo toho přemýšlím jak mohl bych Ti pomoc nabídnout.
Vryla ses mi doslova pod kůži, já nechápu, že nemá Té chlap co si Tě zaslouží.
Láska se nedá vzít, ta se dá jen zničit, každý vztah potřebuje jednou za čas okysličit.
Každý potřebujeme vědět, že pro druhého jsme vším, prostě tím nejkrásnějším bohatstvím.
Pokud se to neděje, jednou začne pršet, přijdou hromy, a najednou se v člověku všechno zlomí.
I poté je ještě šance najit klíč k lásce, ten klíč může být klidně i v darované sedmikrásce.
Může být i v hezkém slůvku nebo v připravené večeři, ale jen, když té lásce opět oba spolu uvěří.
A to je ten problém! Pak se jen člověku honí v hlavě různé blbosti, když je sám, také si na ty chvíle vzpomínám.
Ovšem všechno trápení má svoji cílovou rovinku,, na jejímž konci zbývá jen oznámit tu krásnou novinku, že láska Ti opět vplouvá do srdíčka, že máš zase ke komu schoulit se do klubíčka.
Věř, že já bych chtěl být Tvého zlomeného srdce opravář, že chtěl bych zase někdy vidět Tvojí usměvavou tvář.
Já si přeji být Tvůj polštář, na kterém každý večer usínáš, který vždy tak dokonale objímáš.
Chci být i ten co Tvé problémy vidí, ne ten, co jen úspěchy s Tebou sklidí.
Vím, je to na nic, je to přímo na hovno, ale, když víru ztrácíš tak nečekej a dej vše co v sobě máš, sama nejsi a nikdy nebudeš - věř, že ty to dáš!