Písmenková

Za básní na šťastný vyrazil jsem lov
v kraj, kde bájná proudí řeka slov
Na jejím břehu písmenka mají byt
na jednom "A" a "Z" na břehu druhém
a že mají se čím pochlubit
když slova si v té řece loví,
tu a tam zardí se i studem
nad laškovnými svými slovy

Ta dvě kdys spatřila se z dálky
pak vídala se často s úsměvem,
i pozdrav mnohý byl vložen do obálky,
až do hlubiny vklouzla pod břehem
a při společném brouzdání tou řekou
ze slov a slůvek stavěla si most,
verše důvěrné pak kolem nich tekou
což závist budívá i zlost

Tak přišla bouře a strhla most vratký,
na březích smuteční již vlajka vlála
za Vzpomínkou marno hledět zpátky
když budoucnost čerň halí neurvalá
Po očku slunce vykouklo však z mraků
a kalný v řece vyčistil se proud,
tak naděj vrací jas do jejich zraku
a řeka slova nová slíbí poskytnout

Však písmenkům když na břehu jen stála
a z dálky Konce zaznívat chtěl zvon
Opatrnost na srdce jim kladla
zmírnit laškovný ten veršů tón
Pak "A" si na tvář nasadilo masku
ta "Z" nemohla přec ošálit
a že nehrají si na přetvářku
tak slova tvoří, kde nový cit
nahradil nevázané laškování,
i pod břeh se osmělila sestoupit
však hlídají by nové bouře lání
jim nezhatilo odhodlání
ten most znovu postavit